Dopis Ježíškovi
31. 12. 2009
Můj milovaný Ježíšku.
Jsem takový hodný kluk z Vranovic. Víš, to je na Jižní Moravě, tam kde je hodně vína a pěkné cyklostezky. Jsme tady taková dobrá parta, jako třeba Dr.Jirka, Eva, Jana, Jindra, Bohuš, Jirka Hl., Jarek, Svaťa, Yveta, Jirka a Maru a další a další a já. Jezdíme na kole a máme se rádi. Měli jsme letos pěkný společný výlet na Novohradské Hory, ale i do dalších míst naší vlasti.
Prosíme Tě, abys nad námi držel ochrannou ruku, abychom zbytečně nebloudili (a když, tak jenom po pěkné krajině), abychom moc nebourali (jako třeba Eva nebo Jana), abychom často nepíchli (jako třeba Svaťa a Yveta). Přáli bychom si, abychom i v příštím roce najeli nějakou tu tisícovku kilometrů v pohodě a ve zdraví.
Máme ale ještě jedno velké přání.
Léta se o nás stará moc dobrý kamarád Jindra. Vynachází ty nejlepší trasy, připravuje program výletů, kreslí mapy, vede kroniku a vůbec je to moc fajn kluk. Ale nějak na nás letos neměl čas. On totiž trochu onemocněl a změnil zaměstnání.
Končíme cyklistický rok a jsme nějak smutní. Zdá se nám, že nám něco chybí. Nikdo neplánuje trasy, jedeme jak blázni a nikdo se nekochá krajinou a focení je tak málo, že to nestojí za zastavení. A protože jezdíme stále okolo Vranovic, tak ani nebloudíme. To je smůla. O čem se máme bavit? Z koho si máme dělat legraci? Nikdo z nás nedovede spočítat délku trasy tak přesně jako Jindra.
Ježíšku prosíme Tě.
Dej ať se nám Jindra vrátí. Ať mu slouží zdraví, ať zvládne školu malíčkem, ať má pro nás víc času, ať zvládne přípravu i pro manželku, ať s námi může začít jezdit i jeho dcerka, ať mu to doma „klape“, ať jsme zase stejný „team“, jak jsme byli dřív.
Moc Ti děkujeme.
Dr.Jirka, Eva, Jana, Bohuš, Jirka a Hana Hl., Jarek, Svaťa, Yveta, Jirka a Maru, a také já – Honza.