Postřehy ftáka Rauskutáka - díl III.
14. 6. 2009
Hradištěk – věřte, nevěřte.
--------------------------------------------
A je to za námi. Běžných 100 km, ale jedno sto zázraků. Nevím jestli jsem neudělal chybu, když jsem vedení akce přenechal Jindrovi. Po delší Jindrově absenci, kdy se rozhořel spor o další vedení oddílu, se asi chtěl všem ukázat,jak je nenahraditelný. Fotoaparát jako by zapomněl doma, místo řízků popíjel jonťák a z Lanžhota jel jako na Závodě Míru. Eva, když zjistila že na něj nemá, takticky zapadla do pelotonu a začala brzdit.
Ale to jsem trochu předběhl. Ještě musím popsat krásné počasí a „božitělové“ průvody ve vsích, kterými jsme projížděli. Tady udělal Jindra výjimku a několik fotografií přece jenom udělal. Ostudu však málem spáchal Jirka. V Lanžhotě se sloužila mše před kostelem. Bylo tam plno krojovaných děvčat. Ty jej zaujaly tak, že si chtěl zapálit cigáro. Protože však nemohl najít zapalovač, chtěl si jít připálit k farářovi okolo kterého bylo plno kouře. Na poslední chvíli zjistil, že farář nemá fajfku, ale žehná kadidlem.
Pak začala Jindrova spanilá jízda. V krátké době získal takový náskok, že jsme s ním v členitém terénu plném odboček a křižovatek ztráceli kontakt. Děvčata jela se zatnutými zuby, neboť marné bylo volání o technickou zastávku. Život v pelotonu byl omezen pouze na přežití. Nejvíce zuřila Jana. Ta si ráno nenápadně zvedla sedadlo kola a nyní musela konstatovat, že nikdo nemá čas obdivovat její ladné pohyby. (Ještě že jsem jel já).
Únik se nám podařilo zlikvidovat v Čejkovicích. V tomto požehnaném kraji, ve stoupání na Vrbici , začala vlastně příprava na tematický cíl výletu. Vrbicí jsme proletěli tak, že ženy přehlédly celý filmový štáb točící nějaký film a již zde byl onen Hradištěk. To bylo slávy. Proplakané kapesníky dojetím. Tak zde stanul bájný Morava a nalezl kraj vínem a meruňkovicí oplývající.
Po krátké poradě jsme tedy pokračovali směrem k Rakvicím. Zde jsem zavelel ovšem já, že bez piva dále nejedu a parta se roztrhla. Jedna část hurá na zmrzlinu a další šli na pivo. Drama se nenápadně začalo odvíjet. Nikdo neví čím to vzniklo, zda předčasným sprintem, nedostatkem piva, blízkostí železniční stanice, nedostatkem řízků, nebo rozhodnutím že se tentokrát na oběd nepůjde, suď bůh. Jindra nám onemocněl. Kruté bolesti v krajině břišní. I svoláno bylo koncilium, kterému velela Svaťa. Krátká porada a již ležel na zádech, polosvlečen a na něm vnadná žena. Jenom jsem zahlédl ruce zabořené v krajině břišní …..
a navíc jsem nečekal. Cudně jsem se odvrátil a poručil druhé pivo. (Ano i tak dojde nevinný k alkoholizmu.) Bylo tam moc svědků, takže proces byl krátký. Potom návštěva místního WC a po zjištění, že další vlak jede za dvě hodiny, přešly bolesti a zdárně jsme pokračovali do Vranovic po vlastní ose.
Tak to tedy bylo. Na trati se vždy něco semele.
Rauskuták.
P.s. Představte si, že jsou i tací, kteří tvrdí, že si vymýšlím.
Pozdrav Hance do Jeseníků!